in desire

21. března 2009 v 16:24 | Rhi |  Próza
ehm...


Hudba protéká roztouženým tělem snadněji než má vlastní krev. Naplňuje mne, rozpaluje, pohlcuje. A nedává mi na výběr. Musím se hýbat, musím vyjádřit ten oheň ve mně, dát ho najevo, ukázat tmě kolem, že teď nejsem člověk v kleci, že teď toužím a jednám tak, jak jsem a jak chci, zcela zvířecky, instinktivně. Není čas na myšlení. Ostatně ani místo. Jediné, co si uvědomuji, je tma, hudba a vlastní pohyb. Myšlenky se zredukovaly na tepající úžas, radost, vášeň. Veškerý pohyb je pohybem mé podstaty, tělo není vězení, tělo jsem já. Mimo čas a prostor, racionální osobnost zmizela, emocionální se scvrkla na čistou slast. Každý pohyb je souladem, každý pocit na mé kůži extází. S totálním nasazením umírám. Rodím se. Žiju. HOŘÍM.

Jasný čistý vzduch podzimní noci, vůně deště, přírody. Vítr hladí po tváři, cuchá vlasy a usmívá se. Šustění listí ve tmě nade mnou. Pomrkávající hvězdy na nebi a jejich rozjařené protějšky v mých očích. Mám chuť utíkat nebo si lehnout a užívat si štěstí. Svalit se do zvlhlé trávy a nechat se milovat životem a milovat život. Rozběhnout se a s bláznivým smíchem nadšeného dítětě flirtovat s větrem. Něco se ve mě třepotá - jako by mé tělo chtělo zamávat křídly a rozverně si popoletět v tom náhle dokonalém světě. S nepřítomným pohledem a jasnou, i když prázdnou hlavou se procházím nocí, a stejně jako ona jsem čistá a navzdory chladu vřelá. PLANOUCÍ.


Tvé ruce dotýkající se těch mých. Tvůj pohled všude jinde, jen ne na mě. Zmatené pohyby. Moje. Tvoje. Odvracím hlavu a snažím se soustředit. Nemůžu se dívat na tebe, neumím se dívat jinam. Toužím. Tvá vůně, když projdeš kolem. Tvůj smích, ty jiskřičky v tvém pohledu. Nesmím se dívat a už vůbec nesmím snít. Tvé ruce, tak teplé, tak jemné. Proklínám svou touhu zjistit, jestli tak hřeješ celý. Rozpaluješ mě. Pálíš. Spaluješ. Vic nevydržím. Potřebuji tvou blízkost. Umírám na hranici. Spíš na hranicích. Vášeň mě rozežírá zevnitř jako nějaká žíravina. UMÍRÁM. Ty ne. Vyhýbáš se pohledům na plameny. Bojíš se ohně? Nebo mě upalované? Příště si tedy nehrajme se sirkami, prosím. Potřebuji shořet. A tys nepřiložil a já jsem teď stravována žhavým, co už nehoří, jen doutná a pálí. Mučí.

Hořím pro okamžiky, kdy stačí cítit. Umírám v momentech, kdy nemůžu ovládat plameny.
 


Komentáře

1 Borrasca Borrasca | Web | 23. března 2009 v 18:21 | Reagovat

Páni.

Rhi, jestli po tomhle budeš ještě někdy říkat že skončíš se psaním nebo něco podobného... tak...

Vzalo mi to dech.

slova taky...

2 Rhiannonn Rhiannonn | E-mail | Web | 24. března 2009 v 15:59 | Reagovat

Tak aspoň k něčemu byl dobr, ..chci říct k něčemu to bylo dobré napsat... :D

Upřímně, nevěděla jsem, jestli to má vůbec nějakou hodnotu pro někoho jiného, než pro mě, tak... Tak o to víc mě potěšílo, že se Ti to líbí.

3 chiffon bridesmaid dresses chiffon bridesmaid dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 12:07 | Reagovat

Thank you for such a fantastic blog. Where else could anyone get this kind of info written in such an incite full way? I have a project that I am presently working on, and I have been looking for such info.
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.