Přítel

25. května 2008 v 21:22 | Rhiannonn |  Próza
Zdravím,
nehodlám stěhovat a kopírovat všechno, nicméně prozaické práce tu chci. Všechny. :) Ačkoliv jsem si vědoma jejich nedokonalosti...
Pojďme konkrétně. "Přítel" je nevyzrálou, nedotaženou povídkou s ambiciózním tématem. Co jen všechno chtěl říct, co všechno chtěl naznačit, předložit, ukázat. Nicméně, jak to tak bývá u prvních prací, i Přítel narazil. A sice na - budu k sobě jemná - na začínajícího psavce. Ale i tak si myslím, že stojí za to ho tu mít, neboť on byl prvý, prvým zůstane a všechno další se od něho bude poměřovat... :)
Veškerenskou ostatní kritiku nechám na vás...
S díky a s (toužebným) přáním příjemného počtení
Rhiannonn
čtěte tu ->

Přítel
Ostré dopolední světlo proudilo do šerého pokoje v širokých pruzích a kreslilo na prošlapanou dřevěnou podlahu bílé obdélníky. Tomu, aby probudilo spící ženu, bránily zašedlé kusy látky, které se snad kdysi mohly nazývat záclonami. Žena na posteli se zavrtěla a ze sna něco zamumlala. Pak se usmála, položila si ruku na tvář a probudila se...
Failawen se posadila a odhodila pramen svých dlouhých rozcuchaných vlasů kamsi za rameno. Slunce se schovalo za mrak a malý neosobní kamrlík se opět stal tím, čím byl včera. Totiž špinavou komůrkou, která se velikostí podobá spíš šatní skříni, než královské komnatě, za kterou ji hospodský prohlašoval. Stěží se tam vešla postel a noční stolek, ze kterého Failawen právě sesbírala drobnosti.
Fail, jak jí říkali doma, se s povzdechem posadila zpět na postel a hrábla pod sebe, pro svůj cestovní vak. Bezmyšlenkovitě se oblékla, vyndala zpod polštáře váček s penězi a připla si ho k opasku. Vstala, posbírala zbytek věcí, svůj vak přehodila přes rameno a při odchodu vzala štíhlý dlouhý meč, který byl pečlivě opřen o protější stěnu.
Jelikož vstala dost pozdě, byla hostinská místnost prázdná. Failawen to nevadilo. Za pokoj zaplatila včera večer a na zdejší snídaně rozhodně chuť neměla. Prošla ven na dvůr, krátce se zastavila u studny, aby si opláchla ruce a obličej, poté zamířila do stájí.
Pohled na jejího zavalitého koníka jí na tváři vyčaroval dnes už druhý úsměv. Něžně ho pohladila po nozdrách a automatickými pohyby začala sedlat. Právě dotahovala podbřišák, když uslyšela Brenneganův elfí hlas.
"Takže opravdu odjíždíš..." neptal se. A podle tónu hlasu jí to ani nehodlal rozmlouvat.
Failawen se vrátila zpět k zápinkám.
"Hmmm," souhlasila, "zůstávat by nemělo smysl," dodala. "A už jsem se rozhodla," řekla. Trochu ostřeji než měla v úmyslu.
"Nechci ti bránit," reagoval Brennegan, "pochopil jsem, že tě od té cesty neodradím..."
Fail nic neříkala, vyhla se elfovu pohledu a nasadila Koníkovi uzdečku. Když bylo ticho už dost dlouhé, Brennegan si povzdechl a prohlásil: "Nemyslím, že je to dobrý nápad." Na chvíli se odmlčel, aby dal Failawen prostor pro reakci. Když se jen dál věnovala Koníkovu podbradníku, pokračoval: "rozhodl jsem se, že pojedu s tebou."
Failawen se zarazila, chvilku se nehýbala a pak s hraným klidem přehodila otěže koni přes hlavu. Pak se otočila, aby odpověděla, ale stáj už byla prázdná. Sklonila hlavu a několik okamžiků tam stála nehnutě ponořená do svých myšlenek. Potom energicky vykročila a vyvedla Koníka na dvůr.
U dveří zahlédla váhajícího syna hostinského. Usmála se, měla děti ráda a tenhle kluk jí často dělal společnost.
"Co chceš?" zeptala se.
"Slyšel jsem tě mluvit. Ty už odjíždíš?"
"Jo, není tu už nic, co bych mohla udělat."
Kluk udělal zkroušený obličej a velmi obviňujícím tónem prohlásil:"Slíbilas mi, že mě naučíš házet nože!"
"Neboj, plánuju návrat." Chtěla si to u něj vyžehlit, ale kluk se urazil a odběhl pryč. Failawen se za ním chvíli koukala, pak nasedla a pobídla Koníka do kroku... Nehodlala na Brennegana čekat, nechtěla aby jel s ní.
Potkala ho hned, jak projela hrazením. Seděl tam opřený o strom, jeho elfí plnokrevník se popásal nedaleko. Failawen zvedla ruku v pozdravu, náhle si to ale rozmyslela a raději zastrčila za ucho neposlušný pramen vlasů.
Brennegan se zvedl, pískl na bělouše a elegantním pohybem se mu vyšvihl na hřbet. Počkal, až ho Fail dojede a mlčky se k ní přidal. A Failawen taktéž mlčela. Brennegan vypadal, že je mu to jedno, Fail ho po očku sledovala a přemýšlela, jak se ho co nejlépe zeptat. Otázat se, proč jede s ní.
Po chvíli ale Brennegan promluvil sám:" Proč tam tak toužíš jet?"
Failawen se zamyslela a řekla:"Potřebují mě tam."
"Určitě zrovna tebe?" reagoval elf a v očích se mu zablesklo.
Fail se ale neusmála a odpověděla:"Kdo jiný by měl jít, když ne já? Já je znám, žila jsem s nimi, byli mým kmenem." Tempo její řeči se zrychlilo. "Můžu těm lidem pomoct! Umím bojovat a nebojím se nepřátel... Vím, že mám sílu je zachránit!" Odmlčela se, celá zčervenělá a udýchaná.
Brennegan se na ni zkoumavě zahleděl. Fail se pod jeho mírným pohledem uklidnila.
"A taky mám pocit, že bych tam měla být... Věříš na předurčení?"
Brennegan jí pohladil po ruce. "Ne, Failawen, nevěřím." Sklonila hlavu a mlčela, místo kde se jí dotkl, ji pálilo. Zbytek cesty už nemluvili.
Po několika hodinách jízdy dojeli do tábora. Failawen se konsternovaně rozhlédla. To, co viděla ji překvapilo, ale ne příjemně. Ležení čítalo jen asi dvě stovky zubožených špinavých lidí s prázdnými výrazy. V bahně se mezi potrhanými stany válelo několik psů. U skomírajících ohňů se tísnily ženy s nezvykle tichými dětmi.
Failawen se ostře nadechla a prudce seskočila. Koník pobouřeně zafrkal a přešlápl, Fail ho na omluvu pohladila po nozdrách, očima ale hledala kdysi tak mocné a hrdé muže jejího národa.
Brennegan sesedl, propustil svého koně a potichu se postavil vedle Failawen.
"Měla jsem pravdu. Potřebují mě tu," řekla a odhodlaně na něj pohlédla. Její hlas zněl v tom přízračném tichu poněkud přiškrceně. Pokývl hlavou na znamení souhlasu, ale mlčel dál. Fail uvázala Koníka k nízkému plotu a rozhlédla se kolem. To ticho jí začínalo vadit.
"Nevidíš někde velitelův stan?" zeptala se a ohlédla se pro odpověď. Brennegan tam už ale nestál. Zmateně se ootočila ve snaze zahlédnout, kam zmizel. Bezvýsledně.
"Zatracení elfové," zabrumlala, "vždycky se zdejchnou tak tiše." Nechala to být a raději se vydala k jednomu z těch ohnišť, nemusela ani tak daleko. Jedním z průhledů mezi stany spatřila skupinku obrněných postav.

***

Byl už večer, když konečně Brennegana objevila. Seděl na pařezu a s rukama v klíně zíral do jasných plamenů svého soukromého ohně. Zkusila se k němu potichu připlížit, aby mu oplatila ta jeho nenadálá mizení.
"Bylas dlouho pryč," řekl a otočil se na ní. Pobaveně se zašklebil, když zjistil, jak ztuhla.
"To ty elfí uši," odpověděl na rozhorčenou otázku, která se jí zračila v očích.
Failawen došla těch pár metrů a posadila se vedle něho. " Mluvila jsem s Orisem."
Se zájmem na ni pohlédl.
"Říkal, že chystá útok. Zítra odpolede se chce s Karneny střetnout dole na pláni. Ve velké bitvě..."
Brennegan poslouchal a Failawen mluvila dál.
"Je to bláznovství. Předevčírem ztratil v Tiché soutěsce tři sta můžu a teď myslí jen na pomstu,"vylíčila situaci. "Vůl!" uniklo jí nevědomky.
Brennegan si otřel ruce do kalhot a prohlásil: "A ty samozřejmě půjdeš a budeš bojovat taky." Odmlčel se a chvíli váhal. "Měla bys odjet. Sama jsi to viděla, nemají šanci a chtějí položit život v boji za pomstu."
Failawen mlčela, Brennegan tedy pokračoval. "Pomstu, Fail, za pomstu. Chtěla jsi bránit svůj kmen, dát těm lidem šanci a naději. Přijela jsi snad proto, ne?" čekal na její odpověď. Kývla.
"Pak tedy odjeď. Odjeď tam, kde je tě doopravdy třeba. Nepodporuj to zbytečné umírání. Jsi tady, abys pomáhala žít, ne abys šířila smrt za smrt." Nadechl se a pokračoval: "Válka je zlo, Failawen, čisté zlo. Vždyť proč Karnané válčí? Zima a hlad je vyhnaly z jejich sídel v horách. A oni si hledali místo, kde by přežili. Jenže to vaše Království je nepustilo přes hranice. Vojáci je zabíjeli, když hledali jídlo v Královských lesích. Proto začal ten nesmyslný boj. Kvůli předsudkům a politice. A vy, místo abyste je nechali žít vedle vás, jste je lovili kvůli pár krádežím!"
Failawen už to nevydržela a skočila Brenneganovi do jeho plamenné řeči.
"Už dávno je nezabíjíme kvůli těm pár kusům dobytka. Vlastně už je nezabíjíme vůbec. Teď bojujeme za holé přežití! Vždyť ti chudáčci nás teď vytlačují z našich vesnic, statků a polí... Teď oni bezdůvodně pobíjejí nás!!"
Brennegan se ušklíbl. "Patnáct dlouhých a hladových let jste je lovili jako zvířata a teď se divíte, že se sebrali. Vzpomeň si na Orise a jeho bitvu, kvůli mstě. Pouze vám vrací to, co dostali." Chvilinku se odmlčel a Failawen na něho zírala, oči doširoka otevřené. Oddechl si.
"Nepodporuj to násilí, Fail, obzvlášť, když k němu nemáš důvod a nic jím nezměníš. Zlo plodí vždycky jen zlo. A z násilí ještě nevzešlo nic dobrého."
Failawen si povzdechla a přihodila větev na oheň.
"Nejsem tu zbytečně, Brennegane. Já budu bojovat. Ne abych pomstila své rodné, ale abych umožnila útěk těch malých špinavých dětí, co se tam nahoře v táboře při každém hlasitějším zvuku choulí k zemi!"
Na tohle Brennegan neměl co říct. Opřel si hlavu o strom a promnul si bradu. Přemýšlel, hypnotizován plameny. Pak se zvedl a pokynul Failawen rukou. Vedl ji listnatým lesem asi třičtvrtě míle západním směrem. Zastavil se na okrají pláně ozářené měsíčním světlem. Máchl rukou dolů z kopce.
"Tamhleta cesta vede do Aernu. Právě tam míří jejich hlavní voj, žene je pomsta. Myslím, že je to dobré místo pro přepad."
Failawen skousla spodní ret a přikývla. "Pojďme to říct Orisovi," pravila.
"Řekni mu to ráno, lidé jsou chytřejší za světla." pousmál se.

***

"Co tady děláš? Chtěl jsi zůstat v táboře." poznamenala Failawen, když si všimla elfa, jak kličkoval mezi vojáky a stromy směrem k ní.
Brennegan se usmál a postavil se vedle ní. "Rozmyslel jsem si to," řekl prostě.
"Proč? v boji se nevyznáš, měl bys zmizet, aby se ti něco nestalo."
"Máš pravdu, ale po boji se přeživším hodí někdo, kdo z nich odhází mrtvoly, ošetří nejhorší rány a zorganizuje pohřeb," posmutněl.
"Zamyšleně na něj pohlédla. Zní to jako by ses bitev účastnil," podotkla.
"Kdysi jsem bojoval... Účastnil jsem se mnoha starých bitev, nejsem tak čistý, jak si myslíš," ušklíbl se.
"A přesto jsi tak vehementně brojil proti válkám z jakkoli ušlechtilého důvodu," řekla lehce konverzačním tónem.
Brennegan se usmál, zajiskřilo mu v očích a zkoumavě na Failawen pohlédl, jako by ji hodnotil.
"Po smrti totiž člověk i elf vidí mnoho věcí jasněji."
Ona nad tím moudrem pokývala hlavou, ale pak jí došel ten rozsah sděleného. "Jak to myslíš!?" zeptala se napůl nedůvěřivě, napůl vyděšeně. Elf mlčel a mírně a zkoumavě ji sledoval.
Náhle Failawen ucítila dloubnutí loktem. To Oris. "S kym to tu, proklatě, mluvíš?" Failawen přepadla ochromující hrůza. Zároveň však ze všech sil potlačovala tu jistotu a vyhlásila ji za nemožnou. Otočila se zpět ignorujíc Orisův zkoumavý pohled. Brennegan zmizel. Failawen to teď ale vyděsilo, zachvátil ji pocit, že se všechen vzduch proměnil v hustý dým. Zatočila se jí hlava a zatmělo před očima. Zapotácela se a byla by spadla, kdyby ji Oris nezachytil. Prudce s ní zatřásl.
"Failo!"
Otevřela oči, mísilo se v nich zděšení a hrůza. Zmatení. Oris ji pustil a ona sevřela jílec svého meče, hlavu křečovitě skloněnou k zemi.
"Co se to s tebou sakra děje?" řekl Oris zmateně.
Failawen se pokusila zaplašit mlhu, která se jí rozprostřela kolem myšlení. "Brennegane!" zařvala a v tom výkřiku byla cítit niterná bolest, zklamání a touha.
Oris jí zacpal ústa rukavicí a ukázal přes pláň. "Podívej, nevím co se to s tebou děje, ale teď musíš být prostě zticha. Neprosil jsem o tvůj meč ani o tvý rady. A rozhodně tě nehodlám v boji hlídat," řekl ostře. "Jestli se na to necítíš," odfrkl, "můžeš klidně odejít..."
Failawen vyhlédla mezi stromy na voj ploužící se po cestě. V obličeji se jí zřetelně zračil šok a zmatení.
"Fajn," řekl Oris a dál si jí nevšímal.
"Brennegan," šeptla a do očí jí vhrkly slzy. Zpola naštvaně je otřela hřbetem ruky. "u přeci bojovat, bojovat za svůj lid, proto jsem tady, proto sem vedly mé kroky... Musím se sebrat a to, že se o mne pokouší šílenství mi v tom nezabrání!"Násilím se zkoušela uklidnit, zvolna dýchala a stále si opakovala všechny hrůzy, co Karnané prováděli. A pak ji zas uviděla, Brenneganovu tvář.
Jdi pryč, jdi pryč," zakňourala Fail."
Lesem zafoukalo a chladivý vítr se jí otřel o tvář. Svým způsobem ji to uklidnilo. Zamávala svým mečem. Znovu zavál vítr, rozcuchal jí vlasy a odvíval šok. Failawen v něm slyšela elfí hlasy. "Pochopíš," šeptaly. Nebo to alespoň slyšela. Stála tam zmatená a sama, přestože s ní byla stovka mužů.
Oris přešlápl a šeptl: "Připravte se." Chlapi sebou nervózně hnuli, Failawen však stála klidně. Elfí vítr odvál šok a ona měla hlavu čistou. "Ticho," napomenul je Oris vyhlížeje průzorem mezi listy pečlivě sledoval cestu. Ještě moment, ještě jeden. Zařval a vrhl se do útoku. Jeho válečný pokřik strhl všechny. Failawen běžela Orisovi po boku a cosi řvala. Nepřátelé se zmateně rozhlíželi. Šik Lainenů rozťal hlavní voj. Jejich rány svištěly jedna za druhou, chladně a nelítostně. Věděli, že jejich jedinou výhodou je rychlost a překvapení.
Karneni se ale vzpamatovali brzo. S námahou utvořili formaci a začali se bránit. Sek střídal kryt, pak otočení a švih. Mrtví padali na zem bez částí těl, s rozetnutou hlavou či úplně bez ní, všude a na všem se matně leskla čerstvá krev.
Prudkost útoku brzy pominula, Karneni nebyli válečnými amatéry.Failawen skoro ohluchla v záplavě řinčivých zvuků, jak se železo sráželo s železem... Vykryla útok na svou hlavu a švihla po černovlasém klukovi. Zakolísala, ránu však nezadržela. Přesekla mu krční tepnu. Krev jí postříkala obličej, ale ona to nevnímala. Zvuky se jakoby ztišily. S němým a děsivým pochopením sledovala, jak se mladému černovláskovi z očí vytratil život. Zatoužila být jinde, poslechnout Brennegana a nebojovat.
Brennegana. Ne! Zakázala si, teď na něj nesmí myslet, nesmí váhat, jinak zemře. Jako ve snách viděla jak Lainenové ustupují, jak umírají pod náporem nepřátel. Šokovaně zavřela oči.
Z tiché chvilky s vlastním svědomím ji vytrhla rána. Prsní pancíř ji sice zadržel, vyvedla ji ale z rovnováhy. Zvedla hlavu a uviděla velkou rozšklebenou tvář karnenského bojovníka. Pevně stiskla jílec meče a udělala krok zpátky. Šlápla do něčeho měkkého a čvachtavého. Vyděšeně pohlédla pod nohy. Stála na OrisovOrisovi.
Vší silou potlačila zvracení. Přestala couvat, znovu nabyla rovnováhy, udělala výpad a širokým vrchním sekem ťala do jeho hlavy.
Útočník s námahou ten úder vykryl a zatímco Fail hledala stabilitu, sek jí oplatil. V poslední chvilce stihla do rány vstrčit meč, úder byl však prudký, odhodil ji na zem. Válečník položil hrot svého meče na její krk a zaváhal.
"Ženský do boje nepatří," neodpustil si.
"Stejně jako řeči!" kvitovala Failawen a kopla ho do rozkroku. Zařval, rychle si klekla, chytila meč a hladkým pohybem uťala útočníkovi hlavu.
Zadýchaně se postavila a rozeběhla se pomoci lainenskému vojákovi, který čelil velké přesile. Nestihla to, muž padl. Karnané si jí zřejmě nevšimli, nejlítější zápas se odehrával na druhé straně. Voják ještě žil. Failawen zachytila jeho pohled, zakroutila hlavou. Pustila meč i štít a klekla k němu. Znovu viděla smrtelnou jistotu v jeho očích. "Postarám se o něj," zaslechla hlas. Brenneganův hlas.
"Zmiz!" zařvala a otočila se obličejem k němu. Brenneganův soucit vystřídalo smutné překvapení. Failawen zaváhala.
"Ať se ti nic nestane," dodala měkčeji. Otočila se zpět, pohladila muže po čele, sebrala štít i meč a vrhla se zpět do boje.
Útočníci ji zcela obstoupili. Nebylo kam uniknout. Skoro neměla ani místo pro stabilní postoj. Nestíhala se krýt, rány ji zasypávaly ze všech stran. Odrážely se od jejího brnění, pár jich odklonila mečem.
První rána ji zasáhla do boku. Zapotácela se. Druhá rozsekla náloketník a skoro jí usekla ruku i se štítem. Máchla mečem a oddělila útočníkovu paži od těla. Další jejich zásah, tentokrát na stehně a vzápětí škrábnutí na krku.
Padla na kolena. Upustila meč a snažila se dýchat.
Rány zvolna ustávaly, útočníci váhali, zdráhali se v takové přesile sprostě dorazit teď již bezbrannou ženu. Failawen zvedla hlavu a zadívala se jednomu z mužů přímo do očí.
Sejmul helmu, pevně pohled opětoval. A svým mečem ji bodl přímo do srdce.
Prudce to zabolelo a Fail popadl děs, který brzy vystřídala neméně hrozivá jistota. Náhle ucítila Brenneganovu přítomnost. Byl tam, pochopila, vždycky tam byl. Na tom samém místě jejího vědomí, její existence, její součást a přeci svůj a cizí, promlouval k ní hlasem, kterí ji neděsil, kterému se naučila naslouchat...
Tentokrát mlčel, ale Failawen nepotřebovala nic slyšet. Byl tam, s ní, v ní a byl skutečný. Tak skutečný jak jen mohl...
Prozřela a smířila se. Byla klidná, stíny svírající její mysl nevnímala.
***
Zmateně se rozhlédla po prázdné pláni. Brennegan stál proti ní. Už se nadechovala, aby položila ty myriády otázek, co se jí vyrojily v hlavě, když ji Brennegan pohladil po skráni. Najednou se cítila strašně unavená a prázdná. Po chvíli promluvila: "Měls pravdu. Násilí, boj i válka jsou prohry. Ale stejně si myslím, že jsem prohrála za dobrou věc…


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.